Motto: Děti jsou děti a my dospělí jsme děti svých rodičů.
My “dospěláci“ se občas v myšlenkách vracíme do svého dětství a říkáme si, že všechno bylo tehdy jinak, že děti dnes už jsou jiné!
Děti ale nejsou zas tak úplně jiné. Mají fantazii a vystačí si klidně i bez všech technických vymožeností.
Hlavně si chtějí hrát! A kdo si hraje, nezlobí.
„Ententýky, dva špalíky“
Starý “dospělák” přichází na místa, kde trávil svoje dětství. Zastesklo se mu. Vždyť byl také dítě. Děti ho úplně chápou.
Spolu se starými vzpomínkami, rekvizitami, kostýmy, nástroji vykouzlí společně dobu bez TV a PC, zato s dědečkem, babičkou, kamarády a zvířaty na dvorku i v maštali.
Zazní např.: “Já mám koně”, “Když sem byl malučký pacholíček”, “Ivánku náš”, “Ententýky, dva špalíky”, “Polámal se mraveneček”, “Byl jeden domeček” aj.
Budeme zpívat, hrát divadlo, jezdit na koni, malovat,…
Představení připomene, kromě jiného, i důležitost soužití všech generací. Té nejmladší s tou nejstarší zvlášť. Vždyť jeden od druhého se můžeme leccos dozvědět. I o sobě samých…
